Zkoušíme skialp na dvorečku, aneb inspirace pro kohokoliv

Text a foto: Iva

Po několika předchozích obdobných akcích v předsilvestrovském čase- kratší přechody hor v Čechách na sněžnicích nebo běžkách- jsme se letos rozhodli poprvé zkusit skialpy, a to když už, tak rovnou v Alpách. Vzhledem k tomu že původně byly v plánu spíš jeskyně, akce nebyla zrovna dvakrát připravená – pouze jsem se ujistili o počasí, nechali doma „přítele na telefonu“ který měl zasílat smskou jeho další předpokládaný vývoj, a s tím že si skialpy půjčíme na místě jsme doma sesbírali vybavení v různém stupni použitosti a naházeli do auta. Přidali řízečky a termosku s čajem a vyrazili pod Dachstein.

První den jsme si lyže a tulení pásy (přeskáče jsme měli vlastní, protože v půjčovně je neměli) půjčili „na zkoušku“ bez bagáže jen na odpoledne a skutečně se tenhle postup vyplatil. S naší představou že pásy nutno sundávat cestou z každého kopce a znova nandávat cestou kamkoliv nahoru skutečně netrvalo ani do večera, aby se obalily sněhem z té nesprávné strany a byly nepoužitelné. Ale procházka to byla pěkná a příjemně nás navnadila.

Večer jsme pásy usušili v hospodě a ráno vyrazili tentokrát s „plnou polní“ na plánovaný dvou- třídenní okruh ze severní strany Dachsteinu. Jako správní pohodáři jsme samozřejmě nedrtili s těžkým báglem desetikilometrovou sjezdovku z Obertraunu, ale začali až na kopci při sjezdu z lanovky. Trasa byla „bezpečná“ zimní značená cesta a prošláplá, takže lavinové vyhledávače a lopaty nebyly potřeba, jediné další vybavení- cepín- táhl kamarád z tréninkových důvodů.

Počasí nám přálo a přes drobné potíže- kámošce staré pásy podkluzovaly cestou do kopce, což s báglem a v relativně hlubším prašanu kde se nedalo opřít o hůlky bylo dost náročné- jsme k večeru dorazili do útulného sedélka s místem na stany. Západ slunce byl za kopcem, ale noční obloha a ranní východ slunce neměli chybu.

Poté co se kamarádka ráno po půlhodině usilovného snažení a lámání nohou pracně nasoukala do starých přeskáčů a další kamarád naopak konstatoval blížící se brzský rozpad těch svých starých a pohodlných- jsme se vydali zase na cestu k Dachsteinu, jehož lanovka už byla na dohled a zůstala na dohled dobře další půlden náročného stoupavého traverzu úbočím nad lanovkou (kde nikdo krom Čechů nechodil).

Od lanovky přes ledovec směrem na Simony hutte jsme odpoledne pokračovali už jen ve 3 (ztráty 30% jsou v normě)- kde jsme si kolem třetí dali radlera a zase dosušili tulení pásy. Opět zde byl krásný výhled na hory halící se do růžového soumraku a večer nás zastihl o něco níže v dolíku s roztroušenými borovicemi a v hlubokém prašanu, který příliš nešel udupat pod stan. Až na kamarádku, která radši nepila, než by se v noci soukala do bot nebo brodila bosky v prašanu jsme byli v pohodě a tak zůstali až do rána, kdy jsme zkonstatovali zmrznutí valné části vody ve flaškách uložených ve stanu (nikoli ale ve spacáku) a mlhu, která halila hory nad námi. Nicméně k cíli už nebylo daleko a zanedlouho už jsme sjížděli po sjezdovce do Obertraunu a k našemu autu.

Poučení:

• Stáří bot použitých pro skialp by mělo být přímo úměrné ochotě majitele bot šlapat zbytek cesty sněhem v ponožkách a nepřímo úměrné délce této cesty která mu zbývá k civilizaci v nejkratší možné variantě.
• (ne)Pohodlnost bot- a možnost vlézt do nich i když jsou ztuhlé mrazem- by měla být v souladu s masochistickými sklony majitele.
• Neškodí mít s sebou náhradní pás a talíř na hůlky. A pokud si pás půjčujeme, tak zkontrolovat nakolik je vypelichaný a jak moc (ne)bude fungovat.
• Lépe se vaří pokud je základ pro roztápěný sníh voda, takže je vhodné nenechat si zmrznout veškerou vodu kterou člověk má (může se stát i ve stanu). Současně je dobré počítat se zvýšenou spotřebou plynu při vaření (asi dvojnásobně).
• K ukotvení stanu je dobré používat hůly talířem dolů- je lepší když v hlubokém a přes noc přimrzlém prašanu zůstane kdesi talíř, než vršek hůlky.

Fotogalerie