Úvod » Články » Rozloučení s Květou Joovou

Rozloučení s Květou Joovou

17. září jsme se na cintorině ve Skaláku na Hrubosklalsku naposledy rozloučili se skvělou horolezkyní a výbornou kamarádkou Květou Joovou. Mnozí ji znali ještě pod jejím svobodným jménem Květa Kubíčková. S lezením vážněji začala v Liberci v lezecké partě APK 70. Jedním z jejich prvních a také posledních spolulezců; byl Petr Plachecký, který Květu charakterizoval takto:

 

"Byla velmi všestranná, ať už běhala orientační závody, jezdila na lyžích a později i na kole. Sama sourozence neměla, ale s manželem má tři dcerky. V devadesátém roce odešla do Německa, kde pracovala a žila. Se svým kamarádem procestovala skoro celý svět. Jezdili na kolech, ale když měla možnost, vždycky vylezla na nějaký ten kopec. Nádherně fotila a viděl jsem nejednu místnost, kterou zdobily její snímky ze světa. Na kole najezdila desetitisíce kilometrů... Využívala každou příležitost ke sportování, ale hlavně - letos na jaře po pauze začala zase lézt. Cesty raději vyváděla, nerada lezla jako druhá a šlo jí to zase, jako všechno, velmi dobře Neuměla odpočívat, udržovala se v perfektní kondici, kterou ji mohl leckdo mnohem mladší závidět. Strašně málo jedla, hlídala si svoji váhu, aby se jí dobře lezlo."

Mnozí znají jají kalendáře či pohlednice z Broumovských skal, Adršpachu i jiných sklaních oblastí. Měla rozepsanou knihu lezeckých příběhů, kterou nedokončila. Dovolím si uvézt její předmluvu k této knize:

Horolezectví je to nejlepší co mě v životě potkalo. Vděčím mu za všechnu krásu světa, kterou jsem díky němu mohla vidět a poznat, a to hodně, hodně z blízka. Vděčím mu za nekonečné množství vzrušujících okamžiků, hodin, dnů i týdnů. Vděčím mu za spoustu setkání s nádhernými a milými lidmi. Vděčím mu za kamarády a přátele, za všechny, které jsem kdy ve skalách měla a které mám. Vděčím mu za nádherný pocit souznění s těmi z nich, s nimiž jsem byla na jednom laně. Vděčím mu za spoustu legrace a smíchu. A za to, že jsem vždycky zvládla všechny své nelehké životní situace. Vděčím mu za své děti.
A vděčím mu za to, že mě pořád baví život a svět – a – horolezectví

Květa tragicky zahynula v Dolomitech 27.7.2011. Čest její památce.

Boris Hlaváček

 
Facebook icon