Mladý Francouz na jaře ani nepracuje, ani netančí - leze!

Text: Iva, foto: účastníci

Zatímco v Čechách nastává přechodné období kdy už to není ani na běžky, ale ještě ani na skály a počasí je celkově nejisté, v jiných končinách je celkově příjemněji. A současně nastává čas se začít připravovat na lezení venku.

Ideálním místem pro takovouhle přípravu je Francie. Kromě širokého výběru vín a sýrů je známá i širokým výběrem dobře odjištěných vápencových lezeckých oblastí, což se hodí zvlášť po zimním lezení na stěnách s nýty na dosah od sebe. Kdo by neznal Calanques, Ardeche, Buoux…Ale Francie nejsou jen těžké prásky v těchto oblastech, ale i spousta dalších příjemných oblastí v Provence, kde v létě je příliš vedro, ale na jaro jsou ideální- Chateaudouble, Chatovert, Orgon, Orpiere, Dentelles, Jonte, Estrelles…

Pro nás to na tohle jaro byla lezecká oblast okolo Toulonu, kam jsme se vydali v partě liberečáků. Partička byla vzhledem k oblíbenosti podobných akcí docela velká, ve značném věkovém i výkonnostním rozsahu- cca 16-60 let a od „nerozlezených pohodářů“ kam bych zařadila svou maličkost, přes sportovní lezce (jako je třeba Linda) až po lezce téměř výkonnostní, jako je Roman a Plechy, u kterých jít pod 6b je téměř pod jejich úroveň. Oblast Toulonu má větší množství lezeckých lokalit různého charakteru- od šedých ploten s dírkami, až po jeskynní převisy a světlý „kostičkový“ vápenec, od relativně krátkých cest až po solidní třicetimetrové a v některých lokalitách i 2-4 délkové cesty- takže si tam vybere každý. Existují na ni dva průvodčíky, které je možné sehnat na místě ve sportovních krámech, což se vyplatí, protože mnohé oblasti byly vynýtovány poměrně nově - kolem r. 2002-2004 (jsou neoklouzané!) a ve starém průvodčíku nejsou. My jsme začínali lézt podle starého ofoceného průvodce, což nám umožnilo zvýšit si výkonnost během jediného dne- kdy jsme v novém zjistili, že cesty jsou ve skutečnosti zhruba o stupeň těžší a že tedy není pravda to, že bychom se po zimě tak hrozně zhoršili.

Měli jsme celkově kliku na počasí, slunečno, spaní v kempu v Belgentier sice bylo trošku dál od skal, ale zato v pohodě, s teplou vodou – a na poslední 2 deštivé večery i společenskou místností- a společenská úroveň akce byla vysoká nejen díky kvalitě místních vín, ale i díky kvalitě umělecké produkce některých členů a především obětavosti Lindy, která se táhla s kytarou.

Pro mě to mělo hlavně význam v tom, že po loňské lezecké sezóně, která mi jaksi nevyšla, jsem se zase konečně trochu rozlezla a po týdnu lezení už i nějaké to 5c vytáhla, zatímco Linda, která je mladší a tudíž do toho trochu víc šlape, tahala 6a+ ka jak na běžícím pásu. No ostatně- to máte na fotkách.

Já se každopádně těším na tutéž akci příští rok.

A do té doby jsme tu s Lindou coby „rozlezené“ k jakékoli lezecké nebo horské akci ochotné lezkyně a čekáme na nabídky schopných mládenců, kteří by nás vzali na vícedélkové cesty do Alp, jen co se udělá trochu hezčí počasí ;-)

Pokud byste se chtěl někdo zeptat na oblasti nebo nějaké bližší informace, tak kontakt na mě je přes mail pingora na seznamu, Linda má odkaz na stránkách dechhor.